Velikonoce jsou jedny z nejdůležitějších křesťanských svátků, ale zároveň svátky jara, které s chutí slaví spousta lidí bez ohledu na vyznání. Je s nimi spojena spousta krásných zvyků a tradic. Od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty chodí po vesnicích koledníci s řehtačkami, klepači, trakaři (zvanými též tragače), a nahrazují tak zvuk kostelních zvonů, které dle pověsti odletěly do Říma. O Velikonočním pondělí pak chlapci a chlapi vyrážejí na koledu, aby dodali dívkám a ženám prostřednictvím pomlázky zdraví a sílu, za což jsou odměňováni kraslicemi, sladkostmi, panáčkem něčeho ostřejšího a čas od času i hromadou nelichotivých slov. S Velikonocemi jsou také neodmyslitelně spjaty některé tradiční dobroty, jako například velikonoční beránek, jidáše nebo mazanec. A právě o poslední jmenované jsme pro vás sepsali pár zajímavostí.
Tradice pečení velikonočního mazance je tu s námi už velmi dlouho. Recepty se předávají z generace na generaci a ty nejstarší dochované pocházejí dokonce už z 16. století. Původ mazance můžeme najít v historii anglosaských, ale i jiných evropských zemí, kde se již před přijetím křesťanství dělávaly sladké kynuté bochánky, oslavující bohyni jara. Po přijetí křesťanství tento zvyk přetrval a bochánky sypané mandlemi či rozinkami rozdávali mniši o Velikonocích chudým lidem.
Souvislost lze vidět také ve spojitosti s křesťanskými hostiemi, což jsou křehké, tenké, kulaté oplatky, které symbolizují poslední večeři Ježíše Krista a věřící je přijímají během mší svatých. Dodnes se zachoval zvyk udělat před pečením nožem do chleba kříž, který připomíná, že jde o Boží dar. A na křížek bychom neměli zapomenout právě ani v případě správného mazance – můžeme jej udělat po vykynutí těsta pomocí nože, případně alespoň po upečení za využití polevy. Naříznutí má však rovněž praktický důvod, neboť skrz něj během pečení uniká přebytečná pára, a mazanec by tak neměl prasknout.
Na závěr si řekněme ještě něco o původu slova „mazanec". Toto tradiční pečivo pekly hospodyňky na Bílou sobotu, aby jej o Velikonoční neděli mohly vzít s sebou do kostela, kde jej posvětil kněz – čili mu dal svaté pomazání. Odtud následně vzniklo pojmenování pomazanec nebo také mazanec.
Teď, když už víte něco málo o historii mazance, nezbývá, než si upéct svůj vlastní. Nezapomeňte na výběr kvalitních surovin, jako je mouka s vysokým obsahem lepku, čerstvé droždí a chutné rozinky a mandle. Aby se mazanec nesrazil, doporučujeme jej krájet až po úplném vychladnutí. Pak už jen pochutnávejte a užívejte si chvály od ostatních.
Pokud nemáte léty prověřený rodinný recept, můžete vyzkoušet třeba ten od nás.
