Jak se kynuté buchty do pohádek dostaly

Kynuté české buchty jsou dobrota, která chutná už po staletí. Dělají radost nám, stejně jako dělaly radost našim předkům. Recepty na ně se dědí z generace na generaci, a skoro v každé rodině se tak najde ten zaručený. Pokud takový nemáte, můžete vyzkoušet třeba recept z našeho blogu.
Na kynutých buchtách si údajně rád pochutnával prezident Masaryk. A jistě nebyl jediný. Dle historických pramenů nechyběly ve vzdálenější minulosti české buchty například ani u štědrovečerního stolu, byly rovněž oblíbenou součástí odměn pro dobře pracující čeledíny. Lidé si je také často brávaly na cesty – právě díky tomu se dostaly do klasických pohádek a žádný český Honza by bez nich do světa nikdy nevyrazil.
První zmínky o kynutých buchtách se datují až do 17. století. Tehdy se však dělávaly trochu jinak. Těsto, které se připravovalo pouze z mouky, vajec, tekutých kvasnic a soli, nechaly hospodyňky vykynout a následně z něj tvarovaly šišky či bochánky. Ty vkládaly do vroucí vody. Ano, původní české buchty se nepekly, ale vařily, nebyly sladké, ale slané. Podávaly se přelité rozpuštěným máslem, případně se do něj namáčely.
Do podoby, v jaké je známe dnes, se formovaly až mnohem později, když se namísto vaření začaly péct v peci. A ještě o trochu později je hospodyňky vylepšily sladkou náplní.
Jak vidno, kynuté buchty prošly za svou dlouhou historii zajímavým vývojem. Možná proto nám tak chutnají i dnes. A věříme, že nám ještě dlouho chutnat budou.